Neobvyklé přísady v krmivech

Výživa zvířat a zejména psů prochází v posledním desetiletí poměrně dynamickým vývojem. Když si vzpomeneme, že ještě před 15-20 lety se u nás pes krmil výhradně domácky připravenou stravou, protože granulovaná krmiva u nás na trhu ještě nebyla, nechce se nám tomu dnes už ani věřit.

Doma připravovaná strava má dvě hlavní nevýhody:
Za prvé - její příprava je časově náročná, což je v dnešní době, kdy volný čas je pro většinu lidí čím dál vzácnější, podstatná nevýhoda.
 Za druhé - její složení většinou nemůže pestrostí ani rozmanitostí konkurovat kvalitním komerčním krmivům a tak mnoho lidí přidává k domácí stravě různé vitamínové a minerální doplňky.

Přední výrobci granulovaných krmiv se stále snaží inovovat složení krmiv tak, aby krmná dávka obsahovala ten nejdokonalejší mix živin, vitamínů, minerálu, antioxidantů atd. Neustále se snaží vyvíjet nové a nové složení a kombinace látek tak, aby toto složení co nejpříznivěji ovlivňovalo zdravotní stav psů. Stejně jako ve výživě lidí, tak ve výživě psů, hrají významnou roli přírodní látky a výtažky z různých přírodních bylin či plodů. Mnohé z těchto látek pak příznivě působí na organismus a proto se i výrobci krmiv snaží tyto přírodní látky zakomponovat ve vhodném poměru do krmiv. Ač je organismus psa a člověka do značné míry odlišný, obecné principy jsou hodně podobné a proto vědecké poznatky o tom, co je vhodné na organismus lidský se s určitým zpožděním většinou aplikují i ve veterinární medicíně potažmo ve výživě zvířat.

Tak například zjištění, že borůvky mají vysoké množství vitamínu C a množství přírodních antioxidantů, vedlo výrobce krmiv k tomu, že se je snaží do některých krmiv přidávat, aby se psí organismus tolik "nezanášel" toxickými látkami (to je zjednodušeně řečeno funkce antioxidantů).

Jako další příklad takové přísady je například lněné semínko, které se přidává do krmení pro svůj podíl mastných kyselin. Ty mají za následek, že se pejskovi pěkně leskne srst, protože ovlivňují kvalitu a zdraví kůže a srsti. Co se týče soli, tak není důvod přidávat sůl, pokud je pes krmen kvalitními granulemi, protože ty už v sobě obsahují dostatečné množství minerálů včetně soli.

Další příklady:

Rybí tuk se přidává do krmení pro svůj vysoký obsah vitamínů D, který ovlivňuje stavbu kostí u štěňat.
Psillium se přidává do krmení z důvodu čistící funkce ve střevech.
Popel obsahuje anorganické prvky, které pozitivně ovlivňují metabolismus organismu
Výtažky z bylin (máta, čekanka, smetanka lékařská) se přidávají proto, neboť obsahují opět antioxidanty, vitamíny, látky, které mají blahodárný vliv na trávení, nervovou soustavu atd.
Chrupavčité hydrolyzáty nebo žraločí chrupavka se přidávají většinou už do speciálních krmení, která jsou určená pro pejsky s pohybovými problémy, neboť tyto přísady mají schopnost regenerovat poškozenou kloubní chrupavku.

Každá doba nese nějaký nový objev, který prosazuje tu či onu přísadu ve výživě jako nejlepší, ať už ve stravě lidské nebo psí. Je potřeba si uvědomit, že jsou to substance krmivo doplňující, nikoliv tvořící. Takže i v tomto případě je namístě přísloví "všeho s mírou". Výrobci přidávají nejrůznější přídavky do krmení zejména z důvodu obohacení výživné hodnoty nebo s cílem přímo podpořit určitou funkci nebo vzhled psího organismu. Například borůvky obsahují vitamín C a antioxidanty, psyllium má mechanicky čistící efekt na střevní stěnu, lněné semínko je pro lesklejší srst a kvalitu kůže, rybí tuk obsahuje vitamín D3, který je důležitý na stavbu kostí atd.

Co se brambor týká, není důvod je psovi nějak zvlášť odpírat, jsou případy, kdy mají naopak až terapeutický účinek protože stimulují střevní peristaltiku neboli pohyb střev. Mají akorát více polysacharidů, které pes nedokáže dokonale svými trávícími enzymy rozštěpit, takže co se týče výživného hlediska, nemají pro psa až takový význam (projdou zažívacím traktem s minimem využití pro organismus).

Ještě dnes se setkáváme s tím, že mnoho lidí dává psům česnek namísto odčervovacích tablet. Tato praktika pochází z dob, kdy na trhu nebyly ještě účinné léky proti tasemnicím, tehdy se česnek používal i jako prevence u lidí. U psů je tento efekt na parazity zpochybnitelný, ale hlavně česnek při dlouhodobém podávání je pro psa jedovatý (rozkládá červené krvinky). Takže se česnek rozhodně psovi podávat nedoporučuje.